Putovní tábor 2003 - Cesta do Soví jeskyně
Stejně jako loni jsme i letos rozdělili náš třítýdenní tábor na dvě části. Zatímco loni jsme první týden prázdnin strávili na kolech, tak letos jsme se rozhodli putovat pěšky. Inspirovali jsme se knihou Soví jeskyně od Miloše Zapletala, kde hrdinové putují z Ještědu až k Soví jeskyni nedaleko Krásné Lípy. My jsme přece jen zvolili poněkud kratší trasu a tak naše putování začalo v České Lípě.
Na téhle fotce vlevo je úplný začátek našeho putování v České Lípě (všechny fotky se po kliknutí zvětší na plnou velikost). Je ovšem taky možné, že ta fotografie pochází naopak z konce našeho putování, kdy jsme v České Lípě přesedali na vlak do Stvolínek.
První den putování je vidět na mapě tady vedle (jestli Vás to opravdu zajímá, můžete si mapu zvětšit tím, že na ni kliknete). Z České Lípy jsme vyšli po modré značce. Cílem bylo Městečko Sloup, kde se nachází zajímavý skalní hrad a nedaleko pak Samuelova jeskyně, kde jsme přenocovali. Cestou jsme také, těsně za Českou Lípou vylezli na kopec Špičák.
Druhý den pak přišla řada na návštěvu Hradu Sloup, odkud je to skupinové foto nalevo. Cesta pak pokračovala po modré značce až k odbočce na Havraní skály, kde jsme uhnuli na zelenou, která vede přes skutečně zajímavé skalní městečko. Po pár kilometrech jsme se na místě s romantickým názvem Půlnoční stráň (mimochodem to bylo v lese a po stráni ani památky) opět napojili na modrou značku, která vedle ke studánce pod Klíčem. Nedaleko od tamtud byl náš druhý nocleh.
Třetí den začal výstupem na Klíč. Vrcholové foto docela dobře ukazuje jaký je ze shora báječný výhled. Cesta pokračovala dál do Svoru a po obědě po červené směrem na zříceninu Milštejn, kde jsme přespali.
Už v noci začalo nepříjemně intenzivně pršet, a tak to pokračovalo celý následující - čtvrtý - den. Rozhodli jsme se tedy pro ústup z Milštejna zpět ke Svoru, kde jsme si předtím všimli koupaliště, u kterého byla pěkná budka, přímo ideální na ubytování dvanácti lidí. Tam jsme tedy strávili celý den a následující noc.
Pátý den - přestalo pršet. Přesouváme se na nádraží ve Svoru, odkud odjíždíme do Krásné Lípy. Odtamtud se vydáváme po žluté značce směrem na Kyjov. Kousek za Krásnou Lípou nabírá krajina mírně rumunský ráz, který je pak ještě umocněn stády krav všude kolem, jelikož značka vede přímo skrz pastviny (viz jedna z fotografií níže). Když jsme dorazili do Kyjova, vydali jsme se po okruhu místního značení na Kyjovský hrad a následně Kyjovským údolím dál po červené. Ten zmiňovaný okruh místního značení vede naprosto báječnými skálami, a jak je vidět na fotkách, občas je trasa mírně náročnější. V jedné užší soutěsce se dokonce někdo zasekl a bylo potřeba aby si dal přednost (v jízdě) s vlastním batohem. Z Kyjovského údolí jsme pak uhnuli na zelenou a kolem Pruského tábořiště a Soví vyhlídky jsme došli až do Brtníků, kde jsme přenocovali na nádraží.
Šestý den.
Cíl celé naší cesty je Soví jeskyně. Včera jsme prošli kolem Soví vyhlídky - souvislost pochopitelně nebyla náhodná, a tak jsme ráno vyrazili zpět na Soví vyhlídku. Tam jsme si pročetli závěrečnou kapitolu knihy a podle toho začali hledat Soví jeskyni. Hledání trochu komplikoval déšť, ovšem nakonec jsme byli úspěšní.
Zbytek dne jsme strávili sušením, čekáním na vlak a odjezdem do České Lípy a od tamtud do Stvolínek na tábořiště.
Protože jsme vždy o krok na před, schází nám nejenom osmý, ale i sedmý den. Sedmý jsme strávili odpočinkem a relaxací na tábořišti a osmého dne přijeli tygříci, táborové vybavení a podobné věci a začalo se stavět.
Na závěr ještě pár ilustračních fotografií, které zachycují většinou to, co se na putovním táboře dělá, když se nikam nejde - tedy jídlo a spánek.
